Únor 2010

Vzpoura mladých branců na Vysočině na konci 18. století

2. února 2010 v 23:56
Občas slýcháme, že Češi jsou jen národem zbabělců. Něco pravdy na tom tvrzení určitě je, avšak občas se i mezi zbabělými Čechy najde opravdový hrdina, který vytvoří svou vlastní armádu, s níž se navždy nesmazatelně zapíše do dějin. Tohle je případ Jana Makovského, selského synka z Pusté Rybné na Česko-Moravském pomezí, který se v letech 1796-1797 vzepřel tehdejšímu systému a v lesích na Českomoravské vrchovině začal budovat vlastní selskou armádu, se kterou měl v plánu zažehnout oheň rebélie v celé střední Evropě, která doslova hltala zprávy o dění ve Francii, kde lůza začala s popravami vládců. Opravdová revoluce se totiž nikdy neobejde bez krve bývalých vykořisťovatelů.

Zprávy o dění ve Francii se do českých zemí dostávaly spolu se zraněnými nebo zmrzačenými vojáky, kteří se vraceli domů z bojů, do kterých je posílala naše šlechta. Jedním z rekrutů, kteří se spolu s pruskou armádou dostali až do Francie, byl i náš hrdina Jan Makovský. Ve svých 24 letech utekl od armády a na vlastní pěst se vydal jakožto dezertér z Francie zpátky domů. Evropou se tehdy šířilo heslo velké francouzské revoluce-Svoboda, rovnost, bratrství. Toto heslo učarovalo i poddaným v českých zemích, kteří tajně doufali, že je Francouz přijede osvobodit od vykořisťovatelské vrchnosti.

Mladí Češi byli tehdy připravení za svou svobodu bojovat, chyběl jim ale někdo, kdo by je vedl. Pouze do doby, než se objevil Jan Makovský. Měl zkušenosti z boje a vojenský výcvik, proto se rozhodl, že spolu se svými vrstevníky vytvoří selskou armádu, která pomůže francouzskému vojsku v porážce české šlechty a v osvobození poddaných. Svoje rozhodnutí začal Jan Makovský brzy úspěšně realizovat. Když se naše vykořisťovatelská šlechta prostřednictvím svých úředníků snažila o nábor nových branců ve vesnicích na Českomoravské vrchovině, nacházeli drábové v chalupách jen ženy a staré hospodáře. Potencionální rekruti byli totiž dobře skrytí v lesích. Zpočátku se na noc vraceli domů, aby se v pohodlí najedli a vyspali, později ale drábové naháněli brance ve vesnicích i v noci, proto nakonec mladí bojovníci začali přežívat jen v lesích, kam jim lidé z vesnic nosili tajně jídlo.

Pod vedením selského generála Jana Makovského se nelegální selská armáda zmocnila i prvních zbraní po obelstění myslivců, kteří sloužili vrchnosti. Jméno Jana Makovského znal během velmi krátké doby na Vysočině naprosto každý od nejchudších domkařů až po nejbohatší šlechtice. Myslivci začínali mít strach chodit do lesů, šlechtici se báli o své životy. Brzy došlo k prvnímu incidentu, kdy obyvatelé obce Spělkov na moravské straně hromadně napadli verbíře a dokonce skoro ubili k smrti jednoho drába. Zvěsti o tomto činu se rychle šířily krajem a už to vypadalo, že je revoluce i v našich zemích na spadnutí. Vrchnosti navíc unikali další a další rekruti do lesů, kde se přidávali k selské armádě Jana Makovského. Situace se pomalu začala přiostřovat a do věci se vložil sám chrudimský krajský hejtman Markvart Josef Koc, svobodný pán z Dobrše. Ten uspořádal velký hon na mladé rekruty, do kterého kromě loajálních myslivců zapojil i cca 1500 obyvatel vesnic v okolí Pusté Rybné. Akce sice proběhla podle plánu, ale naprosto bez výsledků. Mladí selští bojovníci totiž byli o zátahu informováni lidmi z okolních vesnic a stihli včas zmizet.

Tohle už ale dopálilo vrchnost natolik, že do oblasti Březin a Pusté Rybné povolala vojsko (pěchotu i jezdectvo) o síle téměř 500 mužů. Vojáci do oblasti dorazili 20. května 1797. Šlechtici navíc rozhlásili po okolních vesnicích, že pokud se mladí rebelové vzdají, nebudou popraveni a dostanou milost. Mladíci, jejichž věk byl sotva přes dvacet let, se opravdu začali vzdávat. Samozřejmě byli ihned zatýkáni a posíláni k výslechům ke krajskému soudu do Chrudimi a poté buď do vězení na Špilberk nebo do války proti Francouzům.

Jan Makovský se cítil zrazen svými kamarády, kteří se vzdali bez boje a sám se stále úspěšně ukrýval v okolí své rodné obce, Pusté Rybné, až do 12. června 1797, kdy byl obklíčen vojenskou přesilou. Vojáci měli za úkol dostat ho živého, aby ho vrchnost mohla dát jakožto vůdce celé rozsáhlé rebélie exemplárně popravit pro výstrahu všem, kteří by chtěli jít v jeho šlépějích. Jan Makovský se ale ve vojenském obklíčení rozhodl ukončit svůj život sám výstřelem ze své pistole. Poddanství a s ním spojené robotní povinnosti byly zrušeny jen o 51 let později, během revoluce v roce 1848. Téma v naší historii naprosto neobvyklé vzpoury mladých branců z Česko-Moravského pomezí popsal Václav Kaplický ve svém románu Rekruti, který je dnes k sehnání jen v knihovnách a antikvariátech.